O knize: rok / Mladý gaskoňský šlechtic Guillaume du Ventre přijel do Paříže. Nezbohatl a neudělal kariéru, ale bylo s ním počítáno: mohl se nebezpečně zranit zlým epigramem a pak zakončit úderem meče Geniální gentleman a básník Guillaume byl zaznamenán u dvora , vážil si ho princ Jindřich Navarrský, slavný básník Agrippa d'Aubigne. Víno, přátelství, záležitosti cti a lehká milostná dobrodružství – to jsou témata du Ventreovy poezie tohoto období. Ale značná část sonetů je adresována „markýze L.“ skutečný adresát těchto zpráv nebyl zjištěn. Zřejmě to byla Guillaumeova jediná pravá a bohužel bolestná láska... ...Brilantní literární mystifikaci moderní doby vytvořili dva vězni tábora-továrny Svobodnoe, kteří si odpykávali 10 let pro ČR (kontrarevoluční aktivity ) za války přišel Guillaume du Ventre s Jurijem Nikolajevičem Weinertem. Ze svého příjmení vytvořil „Ventre“ jednoduchým přeskupením písmen a „přežívající portrét“ Guillauma byl vytvořen z jeho vlastní fotografie. Spoluautorem Jurije Weinerta a „uměleckým ředitelem“ byl Yakov Evgenievich Kharon Fanoušci Guillauma du Ventra věděli, že dva vězni v jednom z táborů pracovali na překladu jeho sonetů, ale jen málokdo tušil, že to byly sonety Guillauma du Ventra. nebyly vůbec přeloženy, ale byly jimi napsány. [1]